Náročné životní situace (krize) do našich životů patří. Některé přicházejí automaticky, přirozeně v určitých fázích života (např. nástup do první třídy, ukončení školy, odchod z domova, sňatek, odchod do důchodu apod.), jiné přicházejí v důsledku nečekaných, traumatických situací (např. smrt blízkého člověka, nevěra partnera, ztráta zaměstnání, atd.).

Každý z nás je jiný, jedinečný, originální a tím pádem i krize, které přicházejí, posuzujeme subjektivně a individuálně. Zatímco jeden krizi vnímá jako bezvýznamnou životní epizodu a zvládá ji s přehledem a grácií, pro druhého shodný typ krize může být obrovskou zátěží a neřešitelným problémem.

Stejně jako vnímání krizí, tak i reakce na krizi bývají rozdílné. Někteří lidé reagují tak, že se uzavřou do sebe, nekomunikují a straní se okolí, jiní zase utíkají k závislostem a další se např. uchylují k agresivnímu jednání. Agrese nemusí být směřována vždy jen proti druhým lidem nebo věcem, agrese může být zaměřena také vůči vlastní osobě a to např. formou sebepoškozujícího nebo sebevražedného jednání.

Měli bychom si uvědomit, že náročné životní situace obecně narušují naší rovnováhu a to především tím, že na nás kladou zvýšené nároky jak po stránce psychické, tak i somatické. Krize je stav, který je nutné řešit, protože neřešené krize se kumulují (nikam nezmizí) a je jen otázkou času, kdy nás, a o to intenzivněji, doženou…